Tůůůdle XD

Pche. Už jsem se definitivně rozhodla. Jdu zpět na blog.cz
A vyřešeno.
Vysvětlení si nechám na dobu, až budu znát všechny příčiny.
Takžee... :D
Vymyslela jsem tu nejfajnovější adresu na světě ;)

www.kumbrloch.blog.cz


:D
Nejsem úžasná? Ne, já vím XD
Tak se tu mějte a doufám že mě navštívíte v mém kumbrlochu XD
Jsem až moc veselá že? Ono mě to přejde...
Sbohem.
PS: Nemažu to tady.... JEN tak pro zajímavost ;)

A když se tak podívám...

Zdravím Vás, osoby.
Matka zapoměla na mou poslední čtyřku, takže můj trest končí už dnes. Není to bezva? Ani ne, ale mně to přijde naprosto dokonalý.
Včera se dělo tolik věcí, že než bych je sem napsala, umřela bych nudou. Celej tělocvik jsem seděla na parapetu a vykládala Andulíně, co všechno mě sere a proč nesnáším slečnu Já jsem královna všech, proč se chci zabít a ona udělala "Proč brečíš?" a já si otřela tváře a zjistila, že mám mokrej celej rukáv. Brečela jsem jak malý dítě a ani o tom nevěděla.
Ale dneska jsem si zase vynahradila všechny ty negativní emoce.
Víte, aťák (ateliér) je něco, kde se člověk nasměje, kde nemusí poslouchat slečnu Já jsem královna všech, a dá se tam bavit s tak úžasnejma lidma...
Musím se s Vámi podělit o vtipné věci, který se Vám vtipný zdát nebudou.

Radka barvila keramiku a musela si sundat prstýnky. No a David jí jeden zebral a nasadil si ho. Ale jaksi mu nešel dolu. A radka se na něj tak podívala a pravila "Mejdlem, vole...". Tak David šel k umyvadlu. Vrátil se a položil Radce prstýnek na stůl. Ta si ho chtěla nasadit, ale zjistila, že je CELEJ od toho mejdla, takže to mejdlo bylo aji po celym stole. A Dacid se usmál a řiká "Mejdlem, vole!" XD

Evička (učitelka) dala Davidovi CHLAPSKOU práci :D Dala mu kyblik a v něm nějakej humus, že to prej má rozmíchat. Tak on to míchal míchal... A míchal to štětcem. No a pak mu ten štětec spadnul do toho hnusu a tak ho tam začal lovit. Ale nešlo mu to, tak to míchal rukou a pravil "Já asi budu zedníkem..." a kydnul si ten hnus na triko XD

No, a jak si tak David šel od toho humusu umejt ruce, kydnul to Tereze na bundu. Ta hned jak to spatřila se nasrala a začala ho honit. Potom ho chytla a mlátila ho do hlavy a Evička se k nim otočila a zařvala "Dost už toho sexu!" XD

No. Jak Radka dělala tu keramiku, musela mí vlasy v culíku. A když si ho sundavala tak sima pohodila. A já pravila "Pěkně házíš vlasama!" a Davvid kterej seděl vedle ní se zhrozil a začal pištět "Radka hází vlasama! Hodila na mě všechny svoje lupy!" XD

No a na konci jsem s Terezkou Davidovi barvila xicht, i když se to moc nepovedlo, ale to je na dlouho... :D
Takže dobrý no...
Já jdu něco dělat. Ještě nevím co.
Sbohem.
Smrti zdar, děti temnoty!

Blik cvak.

Dobrý den.
Chtěla jsem sem dát fotku mojí sexy krvavý ručky, ale matka půjčila někomu moje usb kže mám smůlu.
Ale rozesmála jsem se. A to pořádně. I když nejsem veselá, tlemila jsem se jak ovce.
Probírala jsem starý obrázky a zjistila jsem, že už v první třídě jsem kreslila depršesivní věci. Docela maso no.
A taky jsem narazila na přání k narozeninám od mého pomyslného bratra.
A u toho jsem se tlemila jak prase.
Stojí tam "Ať se ti splní všechna tvá přání (ale jen ta, co tě nedostanou před soud)" XD Já prostě nemohla.
Potom jsem našla několik neodeslaných dopisů pro jednoho živočicha. A u toho jsem se taky nasmála.
Ale teď mi zase z ničeho nic začaly týct slzy. Tak já nevim.
Siří mňa to, jak praví Nathan.
Jo a asi dva tejdny tady nebudu. Dostala jsem několik čtyřek, pár trojek atd. atd...
Jo a mám ÚCHVATNOU zprávu.
Z tělocviku mám na výzo 1-2!! Není to bezvadný?! Je to bezvadný.
Sbohem.
Jdu trpět. Umírat zevnitř. Vzpomínat. Brečet. A já nevim co ještě.

Smrti zdar, děti temnoty...

Kap. Kap.

Baví mě sledovat, jak mi krvácí ruka. Ta krev je taková...taková sytá.
Tak co? Jakj je život?
povím vám to. Je to svině. Jeden by z toho brečel. Kdybych chtěla, vypláču moře. Ale já nechci. Zuby drtím o sebe a je mi zima i když venku je tak 20 stupňů.
Jenom doufám, že stihnu ty krvavý kapesníky schovat než přijde máti.
Mám sto chutí napsat tou krví na zeď něco co teď vyjadřuje ten hnusnej pocit co prožívám. KURVA!
Někdo by mě měl zabít. Zasloužím si to. Nemá cenu veřejně prohlásit proč jsem to udělala. Nikdo to nevyřeší. Doprdele...
Na co je nám někoho milovat? Já ani nevím. Jenom vím, že s tím nepřestanu.
Jak láska, tak přátelství bolí. A teď už tuplem.
Jdu schvávat kapeníky. Sbohem.
Zabte mě, nezasloužím si život.

Smrti zdar, děti temnoty...

Mluvím ze spaní? Buďte rádi, že mi nerozumíte, moje sny jsou fakt zajímavý.

Zdravím obyvatelstvo...
Nebyla jsem tu, jelikož jsem měla vcelku "zajímavý" známky.
A taky jsem jela na chatu k mojí bábince.
Pokoušela jsem se zabít. Přecházela jsem po jezu v ledový vodě a chytaly mě takový křeče, že jsem málem zahučela do tý vody co se dole mlela pořád dokola.
Můj bratranec přeskakoval šlajsnu a málem se zabil.
Vypadalo to celý jako sranda, ale potají jsem trpěla.
Hrozně jsem chtěla dom. Ale divíte se...? Já bych se nedivila.
Začínám zase mít ten prázdnej pocit. Že nejsem důležitá.
Nevím co s tím dělat. Navíc jsem dostala další 4 z čj a matka mi zase zakáže poč.
Mám tady hroznej bordel. Divím se, jak je možný, že ještě vidím na klávesnici.
Nevím co psát.
Pozdravujte v hrobě.

Smrti zdar, děti temenoty...

Vidí toho víc (7)

„Umře.“ Šeptala jsem a poklepávala nohou o zem.
“To neříkejte.“ Vyhuboval mi doktor Parker.
“Ale já jen říkám pravdu!“ ohradila jsem se a celá ulepená od slz se pokusila vstát. Najednou jsem upadla na zem. Všechno jsem vnímala, jenom jsem se nemohla pohnout. Doktor Parker ke mně přiběhl a začal mě zvedat. Přišla i sestra. Nemohla jsem tam zůstat. Hned jak mě zvedli jsem se rozběhla na hřbitov.
U brány vysel papír se jmény lidí, co tam byli pochováni od předvčerejška do dneska. Hledala jsem nějaké dítě. Ale jediná byla malá holčička, co už tam ležela druhým dnem. Jmenovala se Anna Rachel Skalová. Hned jsem běžela do té uličky a se slzami v očích hledala Annin hrob.
„Anna Rachel Skalová, Tim Skal, Joline Skalová, Amanda Skalová.“ Četla jsem si nahlas jména na hrobu. Podle datumů narození byli Tim a Joline její prarodiče a Amanda její sestra nebo sestřenice. Ta hrobka byla obrovská. Opodál jsem vzala lopatu a prorazila kamennou zídku která vedla k rakvím.
Spatřila jsem malou rakvičku a zablýsklo se mi v očích. Přidala jsem. Horlivě jsem tloukla do zídky a když už všechna opadala, začala jsem kopat zem. Po asi půl hodině jsme se dostala ke klíčovému bodu. Mohla jsem si na pár vteřin stoupnout do prohlubně u hrobu a opatrně vytáhnout rakev. Nejistě jsem se pustila do práce. Najednou jsem za sebou ucítila pohyb. Ani jsem se neváhala otočit, popadla rakev a začala se z prohlubně drápat. Ale někdo mi šlápnul na ruku…

Sem a tam.

Dneska si musím pamatovat, že až mi Andula zavolá, nesmím jít ven. je tam totiž hrozná nuda. A deptaj mě ty lidi.
Samý :"A ty seš jako emo?"

Ani nevím, proč píšu. Jenom nevím co mám dělat. Žádná dobrá společnost na icq ani msn, tak co dělat?!
Navíc se vůbec netěším do školy...
Co se děje v pondělí...?
Je čeština (která je každe den, ale v pondělí nám zkazí den hned první hodina). Matika, kde mám dostat ten test z geošky, němčina kde mám dostat test z 6tý lekce, angličtina kde budem psát nepravidelný slovesa, bioška kde bude ta důra Plánková, kurva jedna zeblitá, a občanka s Pítrovkou, aneb zkáza jedna dvě. Potom je nějaká nechutná břečka zvaná oběd. Po "obědě" strávím dvě tři hodinky u svojí "psycholožky" a půjdu šoupat prstama o struny na kytaru...
To je jediná pozitivní věc na zítřku. A připomíná mi top, že jsem se měla naučit nějakej novej rytmus a neumím to. Znáte tu šílenou písničku "slavíci z madridu"? Tak to jsem nucena hrát. Nejhorší je ten začátek. Slyšeli jste to někdy na kytaru? To je naprosto muhzní. A taky sadisticky těžký. Ždycky udělám tah dolu, dolu nahoru nahoru a je to blbě :D Jediná věc co mi ještě jde je holubák v těch divnejch neustále se měnících rytmech, a tři kříže s efkem, což nemám šanci zvládnout, protože je to snad nejtěžší baréčko... Taky když je tam "Jen tři křííííže....." tak já ta,m mačkam věc, co nezní, nejde rozpoznat jestli někdo škrábe na dveře nebo zvrací :D
No já jdu mlátit do strun, kláves a co všecko to mám umět.
A to mi piřpomíná že jsem si umanila, že se naučim písničku Amaranth na klavír :D Umim zatím pravou ruku, ale tu levou nemám šanci dát :D

Sbohem.
Smrti zdar, děti temnoty!